Autoportrét

Jeanne se do dějin umění zapsala především jako Modiglianiho múza, modelka, milenka a matka umělcova dítěte Giovanny. Vášnivá a nakonec tragická láska mezi Jeanne a Modiglianim byla odsouzena rodinou prvního z nich a otrávena jeho nevyzpytatelným životním stylem a nemocemi; nakonec skončila Modiglianiho smrtí 24. ledna 1920 a o necelých 48 hodin později sebevraždou Jeanne, která byla ve věku 21 let a v osmém měsíci těhotenství.

Hébuterneová byla sama malířkou. Teprve nedávno se malířka Jeanne Hébuterneová dočkala vlastního hlasu. Stejně jako její bratr André, který se také toužil stát malířem, studovala na pařížské Académie Colarossi, kde se v roce 1916 setkala s Modiglianim.

Tento ikonický výrazný autoportrét namalovaný kolem roku 1917 (přibližně ve stejné době, kdy Modigliani namaloval Jeannin první portrét) se vymyká známým popisům, podle nichž byla Jeanne plachá, tichá a jemná povaha. Díky pronikavým mandlovým očím, které hledí přímo na pozorovatele, a použití plochých, odvážných barev se zdá, že Jeanne se zobrazuje jako mladá žena, která si je jistá svým rozhodnutím přestěhovat se ke svému nemocnému a opilému milenci k zoufalství své rodiny.

Podle jejích přátel byla Jeanne zručná malířka a krejčová, sama si navrhovala oblečení. Róba inspirovaná japonským stylem, kterou zde hrdě nosí, je s největší pravděpodobností jedním z jejích výtvorů. Vzhledem k předčasné smrti umělkyně a vzácnosti jejích děl na trhu je unikátním svědectvím Jeannin autoportrét, který ji zachycuje jako mladou umělkyni světlé pleti se dvěma dlouhými kaštanově hnědými copy a černou čelenkou, jejichž barevný kontrast jí od kolegů z Montparnassu vynesl přezdívku "Noix de Coco" (kokosový ořech).