Žena česající si vlasy

Wladyslaw Ślewiński je považován za jednoho z předchůdců secese v dějinách polského malířství. Svou cestou do Paříže v roce 1888 za účelem studia malířství narušil mnichovskou hegemonii panující mezi polskými umělci. Zlomem ve Ślewińského kariéře bylo setkání a přátelství s Paulem Gauguinem a jeho vztahy s francouzskou skupinou Pont Aven, která upřednostňovala syntetismus. Inspirován obrazy Gauguinova kruhu si Wladyslaw Ślewiński vytvořil vlastní styl založený na zjednodušené formě podobné syntetismu, používání fragmentárního rámu, vlnitých obrysových linií; odmítl také zbytečné popisy se zaměřením na zobrazení přirozenosti a hledání pravdy. Jeho klidné, hloubavé a hluboce reflektivní umění se stalo výrazem výtvarné kultury na vysoké úrovni. Maloval portréty, autoportréty, zátiší a krajiny odrážející jeho fascinaci drsnou krajinou bretaňského pobřeží. Obraz Žena česající si vlasy je jedním z nejvýznamnějších Ślewińského děl. Kompozice spojuje secesní formu s mladopolskou smyslností. Ślewiński zobrazil svoji manželku - Eugenii Szewcowovou - ruskou malířku - v útulné, téměř intimní scéně - sedící na pohovce v košili, která jí padá z paží, a češe si dlouhé zrzavé vlasy. Je viděna zezadu a jen malé zrcátko vedle postele ukazuje část její tváře a jedno z jejích očí, které hledí na diváka. Ślewiński interpretoval syntetismus převzatý od umělců z Gauguinova kruhu zjednodušením formy a obsahu: odstraněním nepodstatných detailů a mistrovským sladěním barevné palety, v níž dominuje červenohnědá barva vlasů, bílá a zlatá pleť modelky a tmavě zelená látka pohovky. Dalším výrazným prvkem, který umělec ukázal, byla úchvatná, měkká, až secesní obrysová linie zad, vlasů a ruky modelky.