Goethe v římské Kampánii

Goethe se vydal do Itálie v září 1786. Cestoval pod falešným jménem, aby nebyl rozpoznán jako autor slavného Werthera. V Římě si ponechal svůj pseudonym, a to i pro ty, kteří znali jeho pravou identitu. Ubytoval se u Johanna Heinricha Wilhelma Tischbeina, malíře tohoto obrazu, kterého předtím znal pouze z dopisů. Oba spolu podnikali různá dobrodružství a krátké výlety, včetně výpravy ke "zničeným hrobům podél Via Appia" (Goethe). Dojmy z tohoto společného zážitku se odrážejí v tomto slavném celoplošném portrétu spisovatele, namalovaném krátce poté. Tischbein zde přece jen inscenuje "velkého Goetha" - jako člověka mezi epochami, mezi antikou a současností.

V roce 1887 obraz věnovala Städelovu muzeu soukromá sběratelka Adèle von Rothschild, a to v době, kdy byl Goethův kult na vrcholu. Nová německá říše hledala významné kulturní ikony, které by mohly tvořit kolektivní minulost: Goethe a Schiller byli povýšeni na národní osobnosti. Tischbeinův portrét se stal symbolem německého vznešeného života plného vědění, umění a kultury. Obraz patří k vrcholům städelské sbírky a je považován za ikonu německého národního malířství. Sehrál nezanedbatelnou roli při utváření obrazu Goetha, jak je vnímán dnes, jako ztělesnění klasického humanistického ideálu Německa.