Edward Hopper
Jistě už víte, že Hopper je jedním z mých nejoblíbenějších umělců. Na obraze "Výlet do filozofie" sedí muž na posteli, zatímco za ním leží v poloze plodu zády k němu žena nahá od pasu dolů. Její opuštěnost na nás křičí. Na posteli leží otevřená kniha (Bible? učebnice?). Mužova tvář je zhroucená opuštěností, jako by celý jeho duch zemřel. Co se mezi nimi stalo? Hopper je jako vždy mistrem bolesti trpěné v tichosti - tajemství každodennosti.
A co název? Jo, Hopperova žena, záhadně poznamenala, že "otevřená kniha je Platón, znovu přečtený příliš pozdě", a nechává člověka přemýšlet o dilematu, které trápí tohoto muže, jenž hledí do téměř abstraktní skvrny světla na podlaze. A odkaz na Platóna nutí člověka přemýšlet, zda muž uvažuje o smyslu reality a abstrakce, což bylo pro Hoppera jistě důležité. Jelikož Platón vyzdvihoval říši idejí jako nejvyšší formu reality a jejich fyzické projevy odsouval do nižší sféry, zdá se, že muž na obraze zpochybňuje ideu světla oproti jeho skutečnému paprsku a ideu krásy oproti přítomnosti smyslné ženy na posteli vedle něj. Člověka napadá, zda se Hopper nepokusil otázku světla, která se objevuje v tolika jeho dílech, zkondenzovat do platónského sporu. Platón ve svém příběhu o Sokratovi a jeskyni přirovnává umělecká díla ke stínům vrhaným obyčejnými předměty, které jsou samy o sobě jen bledým odrazem skutečné reality, jíž je říše idejí. Ve "Výletu do filozofie" Hopper proti Platónovým pouhým stínům staví blok světla, který zobrazuje sám sebe a který symbolizuje potenciál porozumění.
Uvidíme se zítra u velkolepého klasického díla z vídeňského Kunsthistorického muzea :) .