Autoportrét s plody mochyně

Ve svém asi nejznámějším portrétu nás 22 letý Egon Schiele uchvacuje způsobem, který se jeví sebejistý i křehký zároveň. Nic na této vyvážené kompozici není ponecháno náhodě, každá linie nachází své pokračování nebo potějšek se kterým souzní: vlasy i tělo jsou ořezány stranami obrazu, jedno rameno je vytaženo, druhé spuštěno a útlé větvičky nesou intenzivně červené plody mochyně (která se podobá čínským lampiónům). Rok 1912 byl pro Egona Schieleho rokem neobyčejné produktivity, jeho styl malby se do jisté míry uklidnil a přiblížil se k realitě. Schieleho intenzivní zaneprázdění se sebou samým, životem a společností tehdejší doby, bylo náhle ukončeno v dubnu 1912. Schiele, který žil ve městě Neulengbach se svou přítelkyní Wally, byl křivě nařčen z únosu nezletilé dívky a vzat do vyšetřovací vazby. Ačkoli brzy stáhli obvinění, byl Schiele tězce poznamenán v otázce kreativity a vímání sama sebe jako umělce.