Toaleta

Téma ženy vykonávající svou toaletu, záminka pro malbu aktu, bylo ve 20. století stále běžné. Jak to již pomocí pastelů učinil Degas, vybral si i Bonnad sofistikovanou kompozici pro vyobrazení překvapené Suzanne při koupeli, kterou zde ztvárnila Marthe, Bonnadova družka a jediná modelka. Na tomto obraze ji vidíme v jednu chvíli zády k nám a zároveň zepředu díky odrazu v zrcadle. Objekt zrcadla umožnil malíři hru s rámováním postavy a ukazuje nám ji ze tříčtvrtečního pohledu a v půli vertikálně rozdělenou zrcadlem. Aby vyzdvihl nepřítomnost prostorových vztahů, násobí barevné plochy: stěny pokryté plakáty, dveřmi a otvory. Pozorovatel je lapen v úzkém klaustrofobickém světě, jehož limity jsou překonávány hrou s odrazy a výraznými výjevy v jejichž středu stojí nahá žena. Důležitá role, kterou hraje dekor a perspektivně zkrácené nebo pokřivené prvky, jako jsou například odkládací stolek s obrázkem, přibližují tuto kompozici k charakteristickým dekorativním abstrakcím, které jsou pro tohle období v Bonnardově kariéře specifická. Pobýval většinu roku v domě v La Cannet v Cote d´Azur usiloval o zachycení světla jižní Francie pomocí bodů perleťové barvy, která rozostřuje hranice tvarů. Tento akt zachycený na jasném světle, na míle vzdálený fotorealismu, sálá krásou, smyslností a úplností. Avšak umělec jej mezi lety 1914 a 1921 přepracoval. Dílo stvořil v období pochybností a introspekce: po kubismu Paříži se Bonnard chtěl navrátit k základům malby a zaměřit se na ztvárnění výrazu tvarů a hmot a vyvážit je, aniž by přitom zanedbal citovou dimenzi barev.