Jupiter a Semele

Jupiter a Semele je obraz francouzského symbolisty Gustava Moreaua (1826-1898). Vychází z klasické báje o smrtelné ženě Semele, matce boha Dionysa, a jejím milenci Jupiterovi, králi bohů. Bohyně Juno, Jupiterova manželka, zrádně poradila Semele, aby požádala Jupitera, aby se jí zjevil v celé své božské nádheře. Jupiter jí vyhověl, ale tím způsobil její násilnou smrt svým božským hromem a bleskem. Obraz je vyobrazením "zbožštěné fyzické lásky" a ohromujícího zážitku, který je "prostě tím nejrozkošnějším výrazem orgasmu, jaký si lze představit", který zničí Semele, když se Jupiter objeví ve své nádheře. O tomto díle Moreau napsal: "Semele, proniknutá božským výronem, znovuzrozená a očištěná tímto zasvěcením, umírá zasažena bleskem a s ní umírá génius pozemské lásky, génius s kozími kopyty." Moreau popsal své malířské plátno takto: "Uprosřed kolosálních éterických budov, bez základů a střech, pokrytých hemžící se, chvějící se vegetací, tato posvátná květena vystupující proti temné modři hvězdných kleneb a pouští nebes, Bůh tak často vzývaný se zjevuje ve své tiché zahalené nádheře."