Astarte Syriaca

Astarte Syriaca, jeden z nejvelkolepějších a nejpropracovanějších portrétů Jane Morrisové vytvořených během druhé části Rosettiho kariéry, ztělesňuje ideál vnadné, smyslné ženy jako múzy. Po smrti své ženy  Elizabeth Siddallové v roce 1862, se Rosetti vrátil k námětu ženské postavy ještě intenzivněji a zachycoval svoje modelky — včetně Jane Morrisové, své dlouholeté modelky a milenky a zároveň manželky svého blízkého přítele Williama Morrise — s posedlostí pro smyslnost, což předznamenalo nové téma v jeho práci. 

Rosetti věřil, že Astarté, bohyně války, lásky a plodnosti, která se objevuje v různých náboženských systémech Středního východu (kde je také známá jako Astoreth nebo Ištar), je mnohem zajímavější a robustnější předchůdkyně řecké Afrodíté a římské Venuše, na což naráží ve verši, který složil jako doprovod své malby ("Mystery: lo! betwixt the Sun and Moon / Astarte of the Syrians: Venus Queen / Ere Aphrodite was"). Rosetti na tomto obraze ztvárnil Jane jako ikonu touhy a smyslné dokonalosti. Přímý pohled postavy, odhalené rameno a silný postoj ukazují sílu její sexuality. Za jejími pomocnicemi s pochodněmi (jedné znich stála modelem May Morrisová, dcera Jane) představuje srpek měsíce její vztah k kosmu stejně jako božskou nesmrtelnost její ženské krásy. Rosettiho poetická narážka na postavu „ženy oděné sluncem“ z Knihy Zjevení 12:1 dále objasňuje jeho vnímání božské a kosmické síly uvnitř krásy ženy.

Tato malba v benátském stylu, která odráží Rosettiho multikulturalismus, se nejdříve dočkala kritiky kvůli svému silnému, až znepokojivému erotickému obsahu. Svědčí o povaze jeho vztahu s Jane Morrisovou, Rosettiho způsob práce s barvou a ženským námětem přidává dílu pocit melancholie – sentiment, který prozrazuje jeho vlastní tragickou lásku k Jane, druhé velké múze jeho života.