Caspar David Friedrich
Caspar David Friedrich byl německý romantický krajinář 19. století, obecně považovaný za nejvýznamnějšího německého umělce své generace. Nejznámější jsou jeho alegorické krajiny z poloviny období, v nichž se typicky objevují zamyšlené postavy rýsující se proti noční obloze, jarním mlhám, holým stromům nebo gotickým zříceninám. Jeho prvořadým zájmem jako umělce bylo rozjímání nad přírodou. Jeho často symbolická a antiklasická tvorba se snaží zprostředkovat osobní citovou reakci na přirozený svět.
Friedrichovy obrazy charakteristicky zasazují lidskou přítomnost do zmenšené perspektivy uprostřed rozlehlých krajin. Podle historika umění Christophera Johna Murraye by zmenšil postavy na měřítko, které nasměruje "pohled diváků k jejich metafyzické dimenzi". Jak Friedrichův život, tak i jeho umění byly občas některými lidmi vnímány jako poznamenané ohromujícím pocitem osamělosti. Historici umění a někteří jeho součastníci připisují takové vysvětlení ztrátám, které utrpěl v mládí a beúspěšným vyhlídkám na jeho dospělost, zatímco Friedrichův bledý a uzavřený vzhled pomohl posílit všeobecné pojetí "zamlklého muže ze severu".
Friedrich trpěl depresivními epizodami v letech 1799, 1803-1805, 1813, 1816 a 1824-1826. V dílech, která vytvořil během těchto episod, jsou patrné tematické posuny, v nichž se objevují takové motivy a symboly, jako jsou supi, sovy, hřbitovy a zříceniny. Od roku 1826 se tyto motivy staly trvalým prvkem jeho tvorby, zatímco jeho použití barev se stalo temnějším a tlumenějším. Carus v roce 1929 napsal, že Friedrich "je obklopen hustým, ponurým mrakem duševní nejistoty". Omlouvám se za tento smutný příběh dnešního krásného dne, ale je tak okouzlující, že jsem prostě nemohl odolat.