Edgar Degas
Přibližně na polovině maleb a pastelů Edgara Degase se objevují tančnice. Možná, že spatřoval paralelu mezi jejich uměním, kde přesné a náročné techniky působí nenuceně a půvabně, a svým vlastním. Pozorováním tanečnic při odpočinku, na zkouškách, v zákulisí a na pódiu si k tomuto námětu vyvinul téměř dokumentární přístup.
Některé z Degasových baletních výjevů byly součástí čtyřiadvaceti děl, které vystavil na druhé Impresionistické výstavě v roce 1876. Tento pastel je příkladem umělcovy inovativní techniky a výrazného stylu. Použil širokou škálu médií, ale nejvýraznější je jeho mistrovské použití pastelu, kterým docílil zářivých barev a průsvitných textur. Tato práce také představuje Degasovu metodu asymetrického uspořádání postav, kde jedna postava částečně zakrývá druhou nebo je uříznutá rámem obrazu. Kompozice je vytvořená pomocí nejméně deseti kusů papíru, které přidal, aby zvětšil původní kresbu postavy v pozadí. Nejzvláštnější je úzký pruh papíru přidaný napravo, široký tak akorát, aby se na něj vešlo oko tanečnice.
Degasův zájem o tanečnice byl jak společenský tak formální: často ve své práci otevřeně ukazoval vztahy tanečnic s jejich mužskými mecenáši, které se odehrávaly v zákulisí.