Rogier van der Weyden
Dnes si představíme další dílo ze sbírek Uměleckohistorického muzea ve Vídni, jak budeme činit každou neděli po další tři týdny. Dnes je to tento van der Weydenův triptych. Byl to raně nizozemský malíř, tvůrce náboženských triptychů, oltářních obrazů a portrétů na zakázku, a to jak jednotlivých, tak i diptychů. Za svého života byl velmi úspěšný a mezinárodně proslulý.
Spolu s Janem van Eyckem dominoval Rogier van der Weyden v první polovině 15. století nizozemskému malířství v Bruselu, kde pracoval jak pro burgundský dvůr, tak pro městské mecenáše. Víme, že v roce 1450 podnikl pouť do Říma. Vídeňský obraz však vznikl ještě před touto cestou do Itálie, která měla v následujícím století stanovit měřítko uměleckého vzdělání. Dnes je tento výjev Ukřižování rozprostřen na křídlovém oltáři, ale původně se pravděpodobně jednalo o jedinou desku, na kterou byl pouze namalován "rám". Nedlouho po svém vzniku však bylo dílo rozřezáno na tři části, čímž se portréty svaté Máří Magdalény a svaté Veroniky staly křídly triptychu.
Vzhledem k původnímu stavu je tak van der Weydenova umělecká inovace ještě významnější: Poprvé spojil všechny účastníky - skupinu ukřižovaných, světce a donátory - před souvislou krajinou, v níž se na obzoru objevuje idealizovaný Jeruzalém. O realismus takto sjednoceného prostoru se v dřívějších dílech nikdo nepokusil. Patroni, jejichž totožnost dnes neznáme, jsou od ústředního předmětu náboženského rozjímání odděleni pouze nápadnou trhlinou v zemi, což bylo natolik pokrokové pojetí, že bylo v malbách následujícího období zpočátku oslabeno. Po dlouhou dobu poté byli donátoři v doprovodu svých svatých patronů zobrazováni na křídlech oltáře. A je tu i druhá inovace: Kristova bederní rouška, která jako by vlála ve větru. Stala se motivem často používaným v nizozemském a německém malířství.
Uvidíme se zítra!