Ptačí píseň

Károly Ferenczy byl vůdčí osobností rozvoje a přijetí malby v plenéru v tehdejším Maďarsku. Byl nejváraznějším představitelem uměleckého stylu známého jako škola Nagybánya — název je odvozen podle města Nagybánya (Baia Mare v dnešním Rumunsku), kde umělci založili v roce 1896 uměleckou kolonii. 

Po letech studií v zahraničí se Ferenczy usadil s rodinou ve Szentendre, poblíž Budapešti. Když chodil do umělecké školy Simona Hollossyho v Mnichově, dostal se do sféry vlivu Julese Bastiena-Lepage a doma pak tvořil první díla v tomto stylu. Čtyři roky ve Szentendre tvoří samostatnou kapitolu v jeho uměleckém díle. Vybíral si náměty z každodenního života, maloval lidi při běžných činnostech. V duchu mnichovské malířské tradice  zachycoval na svých plátnech žánrové scény, ale záměrně se vyhýbal příběhům. Pozoroval postavy z povzdálí a spíše než na činy se zaměřil na jejich rozpoložení. Na jeho obrazech se objevuje jednoduše komponovaný svět, jehož postavy jsou zahaleny podivným smutkem a lyrikou.