Pohanská bohyně, nebo bohyně lásky

Giovanni Segantini byl italský malíř, známý pro své rozměrné venkovské alpské scenérie. Patřil mezi nejslavnějsí evropské umělce 19. století. V pozdějších letech kombinoval divisionismus se symbolickými přírodními výjevy. Během posledních let svého života byl činný ve Švýcarsku.

V Pohanské bohyni vidíme vyobrazení ženské postavy, která vykazuje společné znaky s prototypy Venuší benátské renesance včetně Venere di Dresa (Drážďánská Venuše také Spící Venuše) od Giorgioneho a Tiziana a Venere di Urbino (Venuše Urbinská) od Tiziana.

Oválná podoba obrazu je výsledkem řady úprav, které malíř učinil od první skici v roce 1894. Po jeho první výstavě na hradě Sforzesko, konané téhož roku, provedl Segantini první úpravy poté, co obdržel negativní kritiku. Žena, původně nahá, byla označena za pohoršující. Malíř ji tedy zahalil červenou drapérií, která se mísí s jejími hustými blond vlasy. Část krajiny přesahující ovál, byla zamalována lesklým zlatým nátěrem. V třicátých letech 20. století se honosným rámem překryla vrstva zlaté barvy.

Zde najdete Giovanniho Segantiniho zasněžený příběh se smutným koncem.