Autoportrét

Díky ideám se rodí pokrok. Umění, jakožto výsledek pokroku, značí milníky lidských úspěchů - nesmrtelné předměty zachycují plynutí času: je tedy jasné, že umělci dotvářejí svou dobu, ale tvoří doba umělce? Když se zamyslíme nad modernou, vzpomeneme si na Eiffelovu věž. Vztyčena ku příležitosti světové vystavy v roce 1889 měla ztělesňovat futuristický pokrok své doby. Vskutku tak futuristický, že v dnešní době milovaná pařížská věž, byla ve své době předmětem tvrdé kritiky. Vznikl výbor umělců, kteří proti věži protestovali a dokonce byla podána petice aby byl "nenáviděný stín, nenáviděného sloupu ze šroubovaného plechu" odstraněn. Hádám, že tehdejší epocha ještě nebyla na podobné dílo připravena, tehdy se nejednalo o módní záležitost. Mimořádně ironické je pomyšlení na to, že se věž měla za 20 let demontovat, ale odolávala zkáze dostatečně dlouho, až se dostala do vkusu doby. Einstein nám pověděl, že čas je relativní, ale plyne relativně nepovšimnut těmi z nás, kteří nemají dvojče, které by cestovalo rychlostí světla, nebo se po večerech procházelo kolem černých děr. Ale sociální plynutí času se mění: "čas" ubíhá rychleji. Tim Urban, autor mého oblíbeného blogu (waitbutwhy.com) dokládá tvrzení na příkladu: pokud bychom přenesli někoho z roku 1750 do naší doby, pravděpodobně by zemřel na dezorientaci. Pokud by ale tato osoba cestovala časem do roku 1500 a odtud si do své doby přivedla společníka, osoba z 16. století by se jistě v 18. století mnoho přiučila, nebyla by ale tolik šokovaná. Nadto se s rostoucími technologickými a sociálními změnami zvyšuje ponětí o plynutí času. Tento "časový spouštěč" přišel se stroji. Kariéra Paula Gavarniho také začala u strojů, jelikož i on, jako i mnoho jiných v tehdejší době, pracoval v továrně. Svůj volný čas věnoval kreslení, což mu postupem času získalo post u ministerstva zbrojení (Government Ordance Department), kde se věnoval zeměměřičství a mapování. Později uplatnil Gavarni své schopnosti v umění, převážně v ilustracích. Zrodil se realismus, literatura se snažila nezkresleně vyobrazit společnost a jeho ilustrace často zachycují každodenní život v 19. století. Dnes se na podobné ilustrace díváme zvědavě: vše, od oblečení po držení těla je vzdálené dnešním standardům a nad tehdejšími normami se dnes zasmějeme. Je to připomínka toho, že krása má dvě úrovně, ve svém nitru skrývá věčnou touhu po harmonii a na povrchu vidíme materializaci vyvíjející se dle okolností. Brzy se na váš módní účes bude pohlížet stejně jako na mullet z 80. let. Pokud byste si rádi přečetli více, navštivte prosím můj blog - odkaz najdete níže.

Artur Deus Dionisio