Madge Tennent
Dnešní umělecké dílo vám přinášíme díky Isaacs Art Center - děkujeme! <3
V roce 1944 psala Madge Tennentová pro časopis Paradise of the Pacific o věcech, které na Havaji miluje, a téměř výslovně se dovolávala tohoto obrazu: “Ani to volné holoku (typ havajského volného oblečení pro ženy, pozn. překladatele) nedokáže skrýt ta drobná zápěstí, stočené černé prsty a sloupovité paže byť té nejvyšší ženy s lei (květinový věnec typický pro obyvatele Polynésie, pozn. překladatele). Její zdvižené ruce, toužebný úsměv, žhnoucí energie jejího prosluněného těla, to jsou věčné atributy královny, někoho, kdo má na ostrovech těch nejkrásnějších lidí na světě váženou pozici." Tyto tělesné rysy, vyjádřené živým prizmatem umělkyně, definují Lei Queen Fantasia jako vrcholné ztělesnění (jak doslovně tak koncepčně) nevýslovné síly a poklidné ušlechtilosti, kterou se Tennentová snažila zachytit téměř půl století.
Jistý kritik kdysi označil díla Tennentové jako vyjádření "rytmu v kole“, což je postřeh, který tento obraz o velikosti nástěnné malby důrazně potvrzuje. Vířící tahy štětcem, barvy a tvary vyjadřují obřadní poctu nostalgické lyrice a mytickým postavám. Kolem majestátní ústřední postavy obíhá sedm oblých výrobců lei a pečuje o ni, zatímco do vonných květinových pramenů, které se staly světoznámými symboly Havaje, vplétají květy plumérie a tuberózy. Jejich eponymní královna jako by vyskočila z rozvlněného věnce, který ji obklopuje, jako by i ona byla rozkvetlou květinou. Nějakým způsobem se stala esencí lei, ztělesněním aloha (v havajštině vyjadřuje toto slovo základní pozdrav ale také cit, lásku, mír, soucit a slitování, pozn. překladatele).
Tato proměnlivá souhra ženskosti a přírody odráží přesvědčení Tennentové, že havajské ženy jsou nejčistším vyjádřením ducha ostrovů. Vnímala v nich jistou mystickou transcendenci, která se projevuje jak v kompozici tak v názvu tohoto éterického díla. Slovník Merriam-Webster definuje "fantazii“ jako "dílo, v němž se autorovy fantazie toulají bez omezení“ a cesty fantazie této umělkyně zakotvily na vzdáleném, nezmapovaném břehu figurálního ztvárnění, kde se snoubí bohatství a půvab. Ačkoliv mezinárodní kritici tuto cestu brzy ocenili, několik ohromených místních lidí zašlo tak daleko, že její kariéře „prorokovali strašlivý estetický konec“. Tennentová později rozpačitě a pobaveně líčila událost, při níž vášnivá debata o masitých pažích jejích dam nečekaně ukončila společenskou večeři.