Ačkoli nejlepší díla Andrewa Fishera Bunnera pocházejí z jeho cest po Evropě - zejména z pobytu v Benátkách - zachoval si silný zájem o jemnou krásu venkovských přímořských krajin. Narodil se a vyrůstal v New Yorku a jeho skici okolní krajiny a pobřeží byly ovlivněny Hudson River School i jeho současníky J. M. W. Turnerem a Jamesem Abbottem McNeillem Whistlerem.
Cedry nám představují, i když možná ne tak zjevně, Brunnerovo jemné zacházení se světlem: Na úbočí srázu se drží větrem ošlehaný porost stálezelených stromů, jejichž jednotlivé větve jsou pokřivené časem. Nejsilnější kmen, který je nejblíže středu kompozice, si razí cestu dovnitř a ven z ostatních dvou. Navzdory jejich křížení je snadno rozpoznatelné, komu větve patří, protože na ně dopadá sluneční světlo pronikající korunami stromů nad nimi.
Šrafování tvoří většinu pozitivního prostoru a dodává zeleni cedrů listnatost. Jedná se zjevně o skicu, neboť značky jsou provedeny narychlo - patrné jsou zejména v trávě obklopující kmeny stromů. Jsou zběsilé a nepravidelné, ale z dálky působí přirozeně, poněkud hranatě a řídce, jako by to byla plážová tráva.
Ačkoli je jisté, že Bunner dobře rozumí světlu a stínu, sluneční světlo odleskující se od kmene zcela vpravo působí nesourodě s tím, které dopadá na kmen nejblíže vodě. V prvním případě je kůra tak jasná, že je téměř celá bílá, dokonce "přeexponovaná". Ale pokud jde o druhý - který se zdá být obrácen stejným směrem - je zahalen do stínu.
Je možné, že Bunner chtěl zobrazit strom s tmavší kůrou? Nebo vzhledem ke své zálibě v Turnerovi a Whistlerovi použil nepříliš naturalistický přístup k přirozenému světlu?
- Anthony DeFeo
Potřebujeme vaši pomoc - na vytvoření nové verze aplikace DailyArt pro zařízení se systémem Android potřebujeme 20 000 dolarů. Více informací najdete zde. Děkujeme!