Osamělost přírody

Před několika týdny mi napsala email Cleda, jedna z našich uživatelek. Vyprávěla mi příběh svého bratra  Charlese, malíře a učitele umění, který zemřel velmi mladý (pouhé čtyři dny před svými 29. narozeninami) v roce 1965. Do jeho obrazů jsem se zamilovala, proto jsme se rozhodli představit vám jednu z jeho maleb, která je pro mě moderní verzí klasické idylického námětu a jeho sestra ji nazvala "Osamělost přírody".

Příroda je častým motivem obrazů Charlese Williama Pollarda. Maloval podle fantazie - mnoho jeho obrazů zachycuje vzdálená místa, která nikdy na vlastní oči neviděl, protože cestoval jenom málo. Maloval neuvěřitelné obrazy pouští, lodí a moře, hradů, sopek nebo zvláštních vesniček se středomořským nádechem. Také maloval zátiší, zvířata a příležitostně ženy nebo matky s dětmi. I když je těžké říct, kteří umělci pro něj byli největší inspirací, tento konkrétní výtvor mysli, který vám dnes představujeme, mi připomíná fantastické krajiny Maxe Ernsta

Jak napsal ve své úvaze: 

"Vybavuji si, že jsem ve svém životě strávil mnoho slavných okamžiků, ale mezi nimi jsou mi osamělost Přírody a jejích zázraků ty nejdražší. Hádám, že z mé Přírody pochází moje záliby v psaní a malování. Tyto dvě činnosti mě naprosto pohlcují. V obou mám pasivní nálady, a i když se moje styly příliš nemění, tyto nálady ano.

Dospěl jsem k přesvědčení, že moje představivost je mým jediným přínosem, který mohu využít různými nástroji - myslí a rukama. Bez nich by byl život pro mě bezcenný. 

Připadá mi, jako bych měl svůj vlastní “rybník Walden” jako ho míval Thoreau. Mým jediným přáním je dělat ostatní lidi šťastné nebo je jen občas přimět k zamyšlení."