Roháč

"Je skutečně pravda," napsal Albrecht Dürer, "že umění je v přírodě všudypřítomné a opravdový umělec je ten, který je dokáže vytáhnout na světlo." Roháč je jednou z Dürerových nejdůležitějších a nejčastěji kopírovaných studíí přírody. Zachycení samotného brouka jako ústředního bodu uměleckého díla bylo v roce 1505 bezprecedentní, v té době většina Dürerových současníků považovala hmyz za nejnižší stvoření. Dürerův živý zájem o přírodu byl však typickým projevem renesance. Tento brouk, vykreslený s obrovskou pečlivostí a respektem, vypadá téměř hrdinsky, když se tak tyčí na papíře.

Dürer pravděpodobně vytvořil tenhle obraz v ateliéru na základě rychlé skici v přírodě a podle paměti. Na základě míry dokončenosti můžeme usuzovat, že ho považoval za samostatný obraz ne za přípravnou studii. Použil tělovou barvu, aby zachytil objem, tak jako na tvrdých, oblých krovkách. Pomocí vymývání barvy dosáhl světelných efektů, jako na stínu těla, které se zvedá pomocí nohou na podložce. Pokud se podíváme zblízka zeshora, nohy a špičatá kusadla stvoření připomínají imaginární příšery z pozdně gotických vyobrazení Pekla nebo pokušení svatého Antonína.