Lekníny

Během posledních třiceti let svého života vytvořil Claude Monet svou leknínovou zahradu v Giverny vzdáleném asi 65 kilometrů od Paříže. Jednalo se při tom o jeho ústření umělecký motiv a zároveň i odklon od reálného světa a ponoření do klidné říše meditace, snů a míru. 

Sladěnými barvami a odvážnými téměř kaligrafickými tahy štětcem po celém plátně vytváří sled spletitých okamžiků plných pohybu. Monet mate pozorovatele a jeho očekávání, otáčí svět vzhůru nohama tím, že umisťuje břeh s trávou do vrchní části obrazu, ne do spodní. Maže hranice vody, země, leknínů a odrazů a tím přírodu odhmotňuje, nechává jí plynout bez váhy a hloubky v neustálém mihotání. Jedná se o přirozený posun od jeho dřívějšího impressionistického stylu zachycování pomíjivého světla (viz 1929.51). Jak Monet roku 1909 řekl kritikovi, jeho obraz leknínů " vyvolá v člověku myšlenku na nekonečno, tam si zažije, myšleno v mikrokosmu... nestálost vesmíru, který se s každou vteřinou samovolně mění před našima očima.

Během léta roku 1914, Monet konečně uskutečnil svůj sen vytvořit z vodní zahrady dekor, tento projekt zcela pohltil jeho zbývajících 12 let života. Realizoval svůj velkolepý koncept na obrovských plátnech, která zprostředkovávají různé světelné podmínky jezírka v různých částech dne. Namaloval je jako dárek francouzskému národu a tato velkolepá výzdoba je umístěna ve dvou rozměrných oválných pokojích Orangerie des Tuileries v Paříži. Kompoziční znaky a netradiční rozměry obrazu z Toleda naznačují, že ho začal malovat jako další plátno poloviční délky, zamýšlené jako pravá strana triptychu s názvem ráno, které malíř zavrhl. V době Monetovy smrti bylo ponecháno nedokončené v jeho studiu.