Sandro Botticelli
Příštích pět nedělí představíme mistrovská díla z fantastické sbírky Städelova muzea, kde najdete Moneta, van Eycka i dnešní absolutní HIT — dívku, kterou můžete znát z Primavery (Jara). Užijte si to!
"Považuji tak za bezpečné předpovědět, že každý obdivovatel umění orientovaný na ideál se ponoří do tohoto obrazu s opravdovým potěšením, stejně jako o něm s opravdovým potěšením přemítalo již mnoho delegátů." Johann David Passavant, ředitel Städelovského uměleckého institutu, 1840–61, dne 27. ledna 1849, u příležitosti koupě obrazu.
Jde o idealizovaný portrét Simonetty Vespucci, mladé šlechtičny, která se v šestnácti letech provdala, v roli nymfy. Byla považována za nejkrásnější ženu ve Florencii a stala se (údajně platonickou) milenkou Juliána Medicejského. Jako inspirace posloužila kromě Botticelliho i dalším malířům. Zemřela mladá a bezdětná ve třiadvaceti. Její účes s korálky, stuhami, peřím a umělými vlasy by byl příliš komplikovaný a vzletný i na florentské poměry. Její oblečení bylo mnohem pravděpodobněji kostýmem nymfy, v antickém nebo klasicko-mytologickém stylu. K Simonettině idealizaci přispívá i pozadí: je černé jako ta malá kamenná rytina, kterou nosí na krku, a propůjčuje malbě plasticitu reliéfu. S čím se zde setkáváme především, je tedy současný ženský ideál, dokonalý v kráse, ctnosti a konceptuální blízkosti antiky. Ale i takové drobné detaily, jako jsou řasy a mírné natočení horní části těla směrem k divákovi, stojí za bližší prozkoumání. Ideální portrét je živý. Dýchá. To jsou vlastnosti, které vysvětlují jeho pozici jako jednoho z vrcholů renesančního malířství.