Anna Petersen
Za časů Anny Petersen ženy nemohly volit ani nastoupit do Akademie krásných umění. Umělkyně nezobrazuje postavu na tomto obrazu při práci, ale jako ženu zamyšlenou. Cíleně tím poukazuje na to, že ženy, stejně jako muži, mohou také býti nezávislými, přemýšlivými bytostmi.
Dívka není na obraze zachycena v momentě, kdy pracuje, což je možná způsobeno malbou dle modelu. Patrně je to však úmyslné a ukazuje na to, že dívka má tak silnou osobnost, vnitřní sílu a zápal, že se nemůže prostě jen dřít. Skutečnost, že tento obraz vznikl v 80. letech 18. století, je důkazem toho, že v této době ženy nově pociťují sebeúctu a sebevědomí. Nejsou majetkem mužů, ani to nejsou nemyslející stvoření, která se nechají řídit svými pudy. Tato žena je svou vlastní paní a ví, jak kultivovat přírodu. Žije v době, kdy je načase přesadit květiny, aby mohly kvést – doslova i metaforicky.
Anna Petersen se přátelila s Annou Ancher, Marií Luplau, Emilií Mundt a Berthou Wegmannovou. Když už nemohly volit nebo nastoupit do Akademie krásných umění, tak alespoň usilovně doufaly, že budoucím generacím žen to již umožněno bude. I přes tato omezení byla celkem dlouho Anna Peterson značně úspěšnou umělkyní. V roce 1899 napsala Marie Luplau popis maleb Anny Peterson v časopise Hvad vi vil. Organ for Kvindesagen - Fredssagen - Arbejdersagen ( Co chceme. Časopis pro ženské hnutí - mírové hnutí - dělnické hnutí ), ve kterém uvádí, že se její dílo může zdát jako poněkud nezáživné, ale že vyniká v práci s „atmosférou scény". I přes podporu svých přátel, mezi něž patřil i vysoce vlivný J. F. Willumsen, Anna Petersen za svého života neprodala do muzeí ani jeden obraz, a trpěla rostoucím „nervozním neklidem", který ji nakonec připravil o schopnost pracovat.
Dnešní kousek Vám přinášíme ve spolupráci se Státním muzeem umění Dánska.
Nashle zítra!
Zde naleznete pět autoportrétů od úžasných umělkyň, které jste pravděpodobně nikdy neviděli (ale měli byste)!