Vahine no te vi je jedním z prvních z asi 70 Gauguinových děl, která vytvořil během svého prvního pobytu na Tahiti.
Kolem roku 1890 pojal Gauguin Tahiti za svůj umělecký cíl. Úspěšná dražba obrazů v Paříži společně s dalšími akcemi včetně banketu a benefičního koncertu mu poskytly potřebné finanční prostředky pro splnění tohoto snu. Poté, co v Kodani navštívil svou ženu a dítě (později se ukázalo, že se jednalo o jeho poslední návštěvu), odplul Gauguin 1. dubna 1891 na Tahiti se slibem, že se vrátí jako bohatý muž a začne znovu. Jeho zjevný úmysl byl uniknout evropské civilizaci a všemu „falešnému a konvenčnímu."
Strávil první tři měsíce v Papeete, hlavním městě kolonie, velice ovlivněném francouzskou a evropskou kulturou. Rozhodl se otevřít si studio v Mataiea, Papeari, asi 45 kilometrů vzdálené od Papeete. Sám se usadil v tradičních domorodých bambusových chýších. Zde vytvářel obrazy zobrazující Tahiti.
Gauguin později napsal cestopis (zveřejněný roku 1901) s názvem Noa Noa, původně zamýšlený jako komentář k jeho obrazům a líčení zážitků na Tahiti. Dnešní kritikové uvádí, že obsah je částečně smyšlený a zčásti plagiát.
P.S. Naši autoři se zde zabývají otázkou, zda byl Gauguin v devadesátých letech 19. století při návštěvě Tahiti génius pátrající po ráji nebo pochybný sexuální turista.