Ida Rubinstein

Náš speciální měsíc se Státním ruským muzeem pokračuje! Každou neděli vám přineseme další kousek z jejich sbírek. Tak si to užijte!

Valentin Alexandrovič Serov se dožil pouhých 45 let, ale přesto se mu behěm pouhých tří desetiletí tvořivosti podařilo vytvořit tolik, podařilo se mu vypilovat svůj talent do tolika různých stylů, že by to mnozí považovali za zcela dostačující. Tento malíř byl v neustálém procesu pátrání. Nespokojen sám se sebou překonával staré já a hledal nové, neustále se posouval kupředu a nezastavoval se ani na minutu. Byl tedy prakticky předurčený k tomu, aby byl tím umělcem, který umění jako celek posune od starého do zcela nového. Serovovo starší dílo je naprostou klasikou, jasně navazující na práci jeho učitelů včetně velkého Ilji Repina. Zároveň však je Serov umělcem nového století, mistrem, otevírající nové perspektivy.

Portrét Idy Rubinstein (1910) odpovídá konvencím zmíněného nového stylu. Slavná balerína pózovala pro Serova nahá. Už tato skutečnost samotná ho nutila, aby nebyla zobrazovaná postava spojována se skutečnou modelkou. Serov nezobrazil Idu Rubinstein jako takovou, ale místo toho vytvořil vizuální styl s použitím modelky jako materiálu pro jeho vytvoření. Zároveň hledal spojení mezi vytvořeným a opravdovým, jednu z charakteristik modernity. Křivky tvořící obrys postavy leží přímo na plátně. Celý obraz je namalován pouze pomocí tří barev: modré, zelené a světle hnědé. Každá z nich je izolována od ostatních. Žádná barva, kompozice ani perspektiva neodhaluje prostor ve kterém je figura umístěna. Zdá se, že je tato plocha sploštělá a tlačící na plátno, což spolu s ostrostí a extravagancí postavy vytváří dojem její slabosti a bezbrannosti.

P.S. Přečtěte si příběh o Idě Rubinstein a Romaine Brooks a o tom, jaké potíže měly kvůli své bisexualitě na počátku 20. století.