Obilné pole s žencem

Vincent van Gogh byl fascinován rozlehlými obilnými poli, která se rozkládala kolem Auverssur-Oise, městečka na sever od Paříže, kde strávil poslední dva měsíce svého života. Ve zbývajících dnech namaloval místní pole mnohokrát, včetně krajinomalby s mužem žnoucím zlatavé obilí a snopy obilí ztrácejícími se směrem k vesnici a k modrým vzdáleným horám. Maloval v plenéru v přímé interakci s prostředím, stejně jako mnoho imperisonistů. Ve van Goghových dílech najdeme odvážnější barvy zato však jejich menší škálu, těžkopádnější a pravidelnější tahy štětcem, které od sebe dokážeme lehce odlišit, jednotlivé plochy a tvary volněji rozmístěné po obraze a rychlý a důrazný rytmus. Snažil se vyjádřit, jak vnímá podstatu krajiny a zároveň se pokoušel rozkrýt, jakým způsobem pochopil a cítil výraz a duši krajiny, aby mohl navodit dojem mnohem povznesenější a více povzbudivé přírody, než kterou nám ukáže pohled na realitu. Ačkoli se inspiroval svým nejbližším okolím, viděl van Gogh v pšeničných polích a žencích symbolický význam a nadpozemské, až náboženské, emoce. O předešlém obrazu žence píše svému bratrovi Theovi: "Vidím žence jako obraz smrti a lidstvo je obilí, které kosí... Ale v této smrti není nic smutného, prochází se po světe za dne, kdy slunce vše zalívá zlatým světlem... je to obraz smrti, jaký má ve svých knihách sama příroda.