Jan van Eyck
Matka Boží a její dítě se zdají být větší než v životní velikosti, jako by se vznášely ve vzduchu, v lodi gotické katedrály zaplavené světlem. Vše vyzařuje, září a jiskří jako drahý kámen. Jan van Eyck s vyjímečným uměním používá barvy tak pronikavé sytosti, že celý panel je zaplavený jedinečným světlem. Jako symbol Boha a Panny Marie je světlo pro tento malý obraz mimořádně důležité. Ale není to sluneční světlo, jehož záře je zde vyobrazena. Vezmeme-li v úvahu obvyklou orientaci chrámového kůru na východ, je zarážející, že zobrazené světlo pochází ze severu: Tím je míněno věčné, svaté světlo. Božství přichází do přítomnosti uvnitř kostela a spolek Matka a Dítě je vidina zalitá nebeským světlem. Skutečné a nebeské jsou téměř k nerozeznání. Za Marií, orámovanou dvěma zapálenými svíčkami, je socha, která vypadá jako Panna Maria, když stojí v katedrále. Daleko nahoře na kůru se nad scénou tyčí krucifix, který ochranitelsky bdí nad jasně oděnými anděly, zpívajícími píseň. Socha se stáva vizí: Ježíš, dítě v náručí své matky v popředí, předvídá svou obětní smrt v pozadí obrazu. Obraz také dává divákovi nahlédnout do vzdáleného světa, který je zároveň blízko realitě, a přesto od ní o krok vzdálený. Proslulý historik umění a kronikář Erwin Panofsky to popsal jako pohled mikroskopem a dalekohledem současně.
Dnešní mistrovské dílo vám představujeme díky Gemäldegalerie v Berlíně.
P.S. Porovnejte zde toto úžasné zobrazení Panny Marie s jiným středověkým zobrazením - slavnou Ognissanti Madonou od Giotta!