Spící Venuše

Náš měsíční speciál ve spolupráci se Staatliche Kunstsammlungen Dresden končíme úplnou KLASIKOU. Tento obraz je jeden z nejstarších slavných obrazů Drážďanské galerie nejstarších mistrů a také celého světa. Objednal si jej nejspíše Girolamo Marcello od Giorgiona na počest jeho svatby v roce 1507. Představuje bohyni Venuši. U jejích nohou původně seděl Amor, její stálý společník, a hrál si s lukem a šípy. Postavení Amora ale bylo natolik prekérní, že byl přemalován zelenou barvou na louku roku 1837 (některé jeho fragmenty lze vidět na rentgenových snímcích). V dokumentu z roku 1525 se píše, že obraz začal malovat Giorgione a dokončil jej jeho spolupracovník Titian. Ze stavu obrazu však nelze určit, které části byly namalovány kým, protože byl v minulosti několikrát konzervován.

Zákazník měl nejspíše na mysli latinské svatební písně, ve kterých je spící Venuše žádána, aby se probudila a navštívila svatební hostinu, na které měla podpořit lásku novomanželů. Giorgione obdařil interpretaci spící bohyně unikátní a harmonickou aurou. Linie kontur jejího těla se mění v jemné vlnky krajiny tak, že celý obraz působí arkadským klidem.

Přejeme krásnou neděli!

P.S. Interpretací bohyně lásky je v umění opravdu mnoho. Pojďme se na některé z nich (včetně moderních!) podívat zde.