Frédéric Bazille
V roce 1862 přijel Bazille do Paříže studovat medicínu (na naléhání rodičů) a umění (kterému dával přednost). Nastoupil do akademického ateliéru Charlese Gleyra, kde se seznámil s Monetem, Renoirem a Sisleym. Tito čtyři, přitahováni modernistickými tendencemi avantgardního umění, opustili ateliér ve prospěch přímého pozorování přírody - později postupně vymysleli impresionismus. Bazillova kariéra byla přerušena, když byl v roce 1870 zabit během prusko-francouzské války. Nikdo neví, jak by se dějiny umění změnily, kdyby přežil.
Počátkem léta 1870, ještě před vypuknutím války, namaloval Bazille dvě podobná díla, na nichž zobrazil černošku s bujnou vegetací květin. Vyhýbá se anekdotické konkrétnosti, žena na obraze v Národní galerii je upozaděna jako prodavačka natahující trs pivoněk vybraných z košíku obtěžkaného sezónními květy. Nabízené pivoňky, květiny, které Manet pěstoval a které byly předmětem série zátiší namalovaných v letech 1864-1865, jsou pevně zobrazeny způsobem připomínajícím Maneta. Bazille svou skromnou poctou debutujícímu vůdci avantgardy zároveň odkazuje na jedno z Manetových nejslavnějších a nejproslulejších děl, Olympii, v níž černošský sluha nabízí květinovou poctu nahé prostitutce.
P.S. V současné době se k zobrazování barevných lidí vracíme. Je to součást širších trendů v dějinách umění, jejichž cílem je objevovat dávno zapomenuté oblasti. Zde si můžete přečíst, jak Rembrandthuis dekolonizuje černochy v Rembrandtově době.