Parnas

Na tomto obraze se toho tolik děje!

Na tomto renesančním obraze vidíme římské bohy pohromadě. Rychle si všimneme nejdůležitějších bohů, Venuše a Marta. Jsou zobrazeni na přirozené kamenné klenbě před symbolickou postelí; zeleň za nimi oplývá ovocem na pravé straně (Martově) a má pouze jeden plod na straně levé (Venušině), což symbolizuje oplození. Venušina póza vychází z její starověké sochy. Jsou doprovázeni Anterem (nebeskou láskou), jenž tvoří protiklad tělesné lásce. Také stále drží luk a míří foukačkou na genitálie Vulkána, Venušina manžela, jenž je zobrazen ve své dílně při vstupu do jeskyně. Za ním visí hrozno, možná symbol opilcovy nestřídmosti.

Tradiční interpretace díla je založena na básni Battisty Fiera z pozdního 15. století. Je to alegorie: Isabella d'Este, jež si objednala tento obraz pro slavné studiolo v Palazzo Ducale v Mantově, byla vyobrazena jako Venuše a Francesco II. Gonzaga, její manžel, jako Mars.

Na mýtině pod klenbou hraje Apollón na lyru. Devět tančících múz je alegorií na celkovou harmonii. Dotek Pegasova kopyta (vpravo) může stvořit pramen, jenž pohání vodopády hory Helikon, již lze vidět v pozadí. Múzy běžně tančívaly v hájích na této hoře, a proto je tradiční pojmenování Parnasu nesprávné.

Poblíž Pegase je Merkur se svým tradičním okřídleným kloboukem, kaduceem (okřídlenou holí omotanou hady) a poslovými botami. Je přítomen, aby ochránil dva cizoložníky.

Možná se ptáte, jak se obraz dostal do Louvru. Nuže, společně s ostatními obrazy ze studiola byl roku 1627 vévodou Karlem I. z Mantovy darován kardinálu Richelieumu, vstoupiv s Ludvíkem XIV. v královskou kolekci. Později se stal součástí muzea v Louvru.

P.S.: Úlety starověkých bohů byly vždycky nepořádné… zde si přečti o pěti nejdrsňáčtějších ženách řecké mytologie a jejich reprezentaci v umění!