Starý Junier prodával zeleninu, kterou každé ráno kupoval na místním pařížském trhu. S Rousseauem se přátelil mnoho let; jeho žena dokonce pro Rousseaua vařívala. Jelikož Rousseau dlužil panu Junierovi peníze, dohodli se, že mu to Rousseau splatí namalováním obrazu koně, jehož si Junier koupil a na nějž byl náležitě pyšný.
Rousseau při malování vycházel z fotografie, v rámci tvůrčího procesu však provedl několik důležitých změn. Nezachytil například strom stojící na promenádě, zato si pohrál s velikostí a pozicí tří psů, což má především vizuální funkci. Tlustý černý pes dodává kočáru na hloubce. Víme, že když Max Weber (slavný a významný německý sociolog, historik, právník a ekonom) namítal, že černý pes je v poměru k celkovému měřítku obrazu příliš velký, Rousseau odpověděl, že jeho obraz si to vyžaduje. Naopak miniaturní pes běžící před kočárem podtrhuje monumentálnost kobyly stojící na špičkách kopyt a zdůrazňující tak stíny vrhané na zem. Kobyla připomínající tanečnici v baletních piškotech se zdá být téměř zavěšena do prostoru obrazu. Rousseau měl velmi rád tento typ paradoxu, díky kterému se některé postavy vznášejí v čistě obrazovém prostoru.
P.S. Milujeme Rousseaua! Nejvíc ze všeho jeho fantastické džungle! Prohlédnout si je můžete zde.