Mořská panna

Waterhouse na svých obrazech často zobrazoval postavy z literatury nebo řecké mytologie. Je možné, že toto dílo bylo inspirováno básní Alfreda Lorda Tennysona z roku 1830 Mořská panna, která obsahuje verše:

Kdo byl by
mořská panna krásná,
zpívající sama,
česajíc si vlasy

Báseň dále popisuje mořskou pannu, která hledá a nachází lásku mezi mořskými muži. Waterhouse však zajímala i temnější mytologie mořské panny jako zaklínačky. Mořské panny byly tradičně sirény, které svým podmanivým zpěvem lákaly námořníky na smrt. Byly to také tragické postavy; nemohly přežít v roztouženém lidském světě a lidé nemohli existovat v jejich vodní říši, takže jakýkoli vztah byl odsouzen k zániku. Na Waterhousově obraze nejsou žádní námořníci; přestože je mořská panna sirénou, je zobrazena jako spíše osamělá postava. Vedle ní je mušle plná perel, o nichž se někteří domnívali, že vznikly ze slz mrtvých námořníků.

P.S.: Nejen mořských panen se lidé báli! Tady si můžete přečíst o viktoriánských feministických ikonách a jejich nadpřirozené moci. Dejte si pozor!