María Blanchard (1881 - 1932) byla španělská malířka, známá svým jedinečným kubistickým stylem. V roce 1916 se natrvalo usadila v Paříži, ovšem v úplně jiné Paříži, než jakou si pamatovala z dob svých studií. První světová válka již po všech stránkách převrátila život naruby a touha po návratu k pořádku vedla v umění ke snahám o znovunastolení klasicismu a tradičních postupů. Ani kubismus se tomuto trendu nevyhnul a upouštěl od experimentů, které stály u jeho vzniku, aby byla díla divácky srozumitelnější a formálně jasnější. V Paříži se Blanchardová sblížila s některými z hlavních představitelů tohoto nového směru, známého jako syntetický kubismus. Patřili mezi ně Juan Gris a Jean Metzinger, s nímž ji seznámili Jacques Lipchitz a André Lhote.
Tento obraz vypovídá o období spolupráce a přátelství Blanchardové s Juanem Grisem, kdy - podobně jako Gris - revidovala klasické téma francouzského malířství, alegorii hudby. Postavu vystavěla prolínáním dvourozměrných geometrických rovin vybarvených bez zjevného klíče. Dosáhla extrémní syntézy, vyloučila objem i perspektivu. Jen precizní detaily jako kytarové struny, oko či trojice prstů nám napomáhají v rozpoznání znázorněné postavy.
Naši milí čtenáři, prosíme, pomozte nám s vývojem nové verze aplikace DailyArt. Potřebujeme ji vytvořit, protože ta současná se blíží zenitu použitelnosti. I drobné se počítají! Více se o nové aplikaci a sbírce na ni dočtete zde.
P.S. Věděli jste, že měl kubismus mnoho tváří? Podívejte se, jak se v průběhu 20. století měnil!