Maria van Oosterwijck
Dvěma nejvýznamnějšími ženskými představitelkami malby květinových zátiší v 17. století byly Rachel Ruysch (1664 - 1750) a Maria van Oosterwijck (1630 - 1693). Ta druhá, starší, pocházela z rodiny pastorů. Nikdy se neprovdala a působila v Delftu a od roku 1673 v Amsterdamu. Van Oosterwijcková nikdy nebyla členkou malířského cechu. Přesto se těšila velkému uznání - samozřejmě díky svému umění, ale jistou roli hrálo i to, že byla žena-malířka - díky čemuž získávala zakázky z nejvyšších kruhů, domácích i zahraničních. Mezi její klienty patřil i francouzský král Ludvík XIV.
Tato kytice, kterou Van Oosterwijcková namalovala pravděpodobně mezi lety 1670 a 1675, sestává z různých druhů květin, které na obrazech nevídáme často, jako jsou tymián, kerblík, stračka, lomikámen a oměj. Naopak tulipány zjevně chybí. Van Oosterwijcková často pracovala s barevnými rákosy, aby umocnila asymetrii kytice a dodala tak kompozici hloubku. Dnes je rákos ještě nápadnější, protože barevnost listoví květin se v průběhu staletí vytratila a s ním i podstatná část objemu kytice.
Dnešní dílo vám představujeme díky obrazárně Mauritshuis (Mořicův dům) v Haagu.