Ve zpracování mořské hladiny se impresionistická technika Clauda Moneta plně rozvinula. Stíny, odrazy a pohyby jsou zobrazeny řadou krátkých, zakřivených tahů štětcem v čistých, nemíchaných pigmentech. Pokud si obraz prohlížíme z dálky a díváme se přitom polootevřenýma očima, prvky se slévají v optickou jednotu a povrch obrazu jako by téměř vibroval - přesně jako za horkého letního dne u moře, kdy se vodní hladina rozbíjí větrem a mění se v milion malých, blikajících zrcadel. Právě tento dojem chtěl Monet zprostředkovat, stejně jako ho zažil onoho dne na útesech u Pourville v roce 1882.
Tak atmosferické! Uvidíme se zítra!