Madona a dítě

Giovanni Antonio Boltraffio byl italský malíř vrcholné renesance z Lombardie, který pracoval v ateliéru Leonarda da Vinci. Boltraffio a Bernardino Luini jsou nejsilnějšími uměleckými osobnostmi vzešlými z Leonardova ateliéru. 

Říká se, že Leonardo svým kolegům umělcům říkal, že nikdo by nikdy neměl napodobovat styl jiného umělce, protože bude spíše vnukem než synem přírody. Zdá se však, že ve své vlastní dílně příliš nepodporoval své žáky v rozvíjení vlastního stylu. O dnešní Madoně s dítětem se říká, že je to "nejlepší leonardovský obraz, který nenamaloval sám Leonardo". Někteří badatelé se domnívají, že mistr přece jen mohl při realizaci vést ruku svého nejlepšího žáka Boltraffia.

Obraz je dokonale leonardovský ve všech ohledech: nechybí proslulé sfumato neboli jemné stínování zjemňující obrysy tvarů, Panenčin záhadný úsměv a její charakteristicky velké ruce ani pyramidální kompozice. Nedávno se totiž ukázalo, že dřevo, na které byl obraz namalován, bylo vytesáno ze stejného kmene jako Leonardova londýnská Madona ve skalách. Nejvíc leonardovská je však základní myšlenka: Dítě Kristus se natahuje po něčem, co už zmizelo, a pro diváka je navždy záhadou, co to mohlo být za předmět. Kdysi se mělo za to, že obraz je nedokončený a že mistr plánoval namalovat do jemné fajánsové misky růži, ale technické zkoumání nade vší pochybnost prokázalo, že jde o hotový stav.