Venušino zrcadlo

Významný člen skupiny prerafaelitů, založené v roce 1848 v Anglii, sir Edward Burne-Jones (1833-1898), se stal v šedesátých letech 19. století vůdčí postavou při zrodu esteticismu—uměleckého hnutí, které oslavovalo krásu a umění pro ně samotné. Dnešní obraz je příkladem tohoto přístupu, zdůrazněním idealizované krásy a vytvořením atmosféry, ze které přímo prýští pozdně viktoriánské umění.

Burne-Jones minimalizuje popis děje a místo toho aranžuje poetické, snové postavy v lineárním uspořádání podobném řeckému vlysu. Postavy, oblečeny v pseudoklasických řízách, evokují nadčasový mýtický svět. Spíše, než by napodoboval renesanční obrazy po formální stránce, snaží se Burne-Jones zachytit jejich ducha. Vliv umění quattrocenta (rané renesance), zejména prací Sandra Botticelliho, je zjevný z důrazu na harmonii a nostalgické připomínky zašlých časů.

Toto dílo bylo původně vytvořeno jako ilustrace k The Hill of Venus (česky Venušin vrch), části epické básně Williama Morrise The Earthly Paradise (česky Pozemský ráj), která byla inspirována středověkou legendou o Tannhäuserovi, rytíři a básníkovi, který našel Venusberg, podzemní obydlí Venuše, a strávil zde rok uctíváním bohyně.

P.S. Pokud chcete vědět více o tom, jak renesance ovlivnila historii umění, zaregistrujte se do našeho online kurzu Umění renesanční Florencie.

P.P.S. Ponořte se do světa středověké lásky a legend. Objevte 5 romantických obrazů Burne-Jonese!