Kůň vylekaný bouřkou

Eugène Delacroix (1798-1863) byl mezi současníky znám téměř výhradně jako malíř, protože se svých kreseb, které nebyly vyloženě určeny k vystavování nebo pro sběratele, nerad vzdával. Skici a studie si ponechával ve svém ateliéru a tak se s nimi veřejnost seznámila až po jeho smrti. K nemnoha výjimkám patřilo jedno z jeho nejdramatičtějších děl, Kůň vylekaný bouřkou, které krátce po dokončení věnoval příteli, kterým byl portrétista a krajinář Louis-Auguste Schwiter, jako poděkování za odlitky antických medailí, podle nichž Delacroix zhotovil litografie.

Po roce 1820 hrál kůň v Delacroixově tvorbě značnou roli. Při přípravě monumentálního plátna Vraždění na Chiu si totiž uvědomil, že pokud má malovat historické scény, musí důkladně znát anatomii koně. Hlavní inspirací pro něj byly romanticky vášnivé scény koní Théodora Géricaulta, ale pracoval i s poznatky ze své cesty do Londýna v roce 1825, kde věnoval mnoho času studiu mramorových soch vzpínajících se koní z Parthenónu, vystavených v Britském muzeu. Později podle nich vytvořil litografie.

Dnešní Delacroixův akvarel je dokonalou syntézou emotivní síly krajiny a emotivního ztvárnění zvířete. Do dálky se rozprostírající rovina a bouřlivá obloha, která se zdá být jejím prodloužením, tvoří pozadí pro vyděšeného vzpínajícího se koně, jako by se jednalo o sochu. Světlo, protínající až nerealisticky modrou oblohu, panikařící zvíře ostře nasvěcuje. Rudá barva očí a rozšířené nozdry zesilují zděšení v přízrak. Vlastní prudké pohyby spolu s poryvy bouře rozevlály hřívu zvířete, ovšem žíně na zvednutém ocase směřují opačně. Delacroixův akvarel ukazuje vše, čím byl kůň v očích romantiků: sílu, ušlechtilost, nezkrotnou vášeň a silné emoce.

P.S. Přečtěte si článek Eugène Delacroix v 10 mistrovských dílech - plných emocí, dramatičnosti a barev.

P.P.S. Stále nás čtete? Stejně jako miliony milovníků umění po celém světě - pomozme jim objevit, co jste vytvořili. Jsme tu, abychom vás podpořili.