V dnes prezentovaném díle proměňuje Edward Hopper (1882-1967) prostředí obyčejné levné restaurace na kinematografickou meditaci. Obraz evokuje reálnou scénu a současně vyvolává širší úvahy o sociální izolaci, genderové roli a uměleckohistorické linii, jejímž prostřednictvím lze tuto problematiku zkoumat.
Obraz Chop Suey byl inspirovaný čínskými restauracemi, které Hopper často navštěvoval, ať už v New Yorku, nebo během letních cest. Začátkem 20. století se restaurace chop suey staly jedinečným americkým fenoménem, tavicím kotlem různých kultur a národností. Název je odvozen z čínského tsap sui (doslova „zbytky a odřezky“, jedná se o čínské jídlo z masa, cibule, bambusových a bobových výhonků a další zeleniny - pozn. překl.), chop suey však nebyly jen vývařovnami s levným smaženým jídlem, ale i moderním místem pro schůzky a setkávání nesourodé městské populace. Z kdysi okázalých nočních podniků v čínské čtvrti se v polovině 20. let staly dostupné jídelny sloužící rozvíjející se dělnické třídě.
Hopper zhustil živé kulturní prostředí do intimní scény: v popředí si povídají dvě ženy, v pozadí, jakoby zarámovaní strohým vybavením restaurace, sedí muž a žena. Stoly jsou, až na asijskou čajovou konvici, nápadně prázdné, v souladu s Hopperovým charakteristickým minimalismem. Co ale Chop Suey ukotvuje, není jídlo, je to světlo - proudí oknem, ozařuje výrazný nápis „SUEY” a dopadá na centrální ženskou postavu, namalovanou podle jeho manželky Jo (Josephine) Hopperové. Sedí naproti jiné ženě, ale působí citově vzdáleně, její bledý obličej je osvětlen stejně, jako bývá reflektorem nasvícena tvář herečky na jevišti.
P.S. Jako Hopper vtěsnal rušné velkoměsto do jediného zářivého momentu, my jsme zhustili umění do týdenního stolního kalendáře na rok 2026. :)
P.P.S. Edward Hopper dokázal benzínovou pumpou vyjádřit existenciální krizi. Kolik toho o něm víte? Vyzkoušejte si náš kvíz Edward Hopper a zjistěte, nakolik tohoto slavného amerického umělce znáte!
P.P.P.S. Více se o Hopperovi dočtete v článcích pod tímto textem.