Tento portrét namalovala Louise Breslau (1856-1927) roku 1886, v době osobních i uměleckých pochybností. Narodila se v Curychu, ale v necelých dvaceti letech se přestěhovala do Paříže, aby zde mohla studovat malířství v „ženských“ ateliérech Julianovy akademie. Zdejší učitelé rychle rozpoznali její talent. Inspirovala se nejprve Edgarem Degasem a později naturalismem Julese Bretona a stala se úspěšnou portrétistkou. Přesto o sobě pochybovala, a v roce 1885 napsala, že si připadá ztracená a musí si dokázat, že za něco stojí.
Breslauová, odhodlaná překonat sama sebe, odjela na venkov a začala pracovat na své první rozměrné kompozici namalované v plenéru. Ztvárnila svou kamarádku sedící na zahradě jejího (kamarádčina) ateliéru v Sannois u Paříže. Kritici na Pařížském salonu roku 1886 obraz okamžitě označili za impresionistický, kvůli přirozenému světlu, které vrhá na scénu proměnlivé stíny, a dokonce ztmavuje obličej modelky pod kloboukem.
Obraz se ukázal být zlomovým. Znovu jej vystavila na Exposition Universelle (Světové výstavě), kde získal zlatou medaili. Portrét umělkyně v životní velikosti, která maluje venku a opětuje divákovi pohled, je tichým, ale silným svědectvím o postavení žen v uměleckém světě - v době, kdy jim stále byly uzavřeny instituce jako Académie des Beaux-Arts (pařížská Akademie krásných umění).
P.S. Další podobná díla si můžete prohlédnout v naší sadě 50 pohlednic s mistrovskými díly žen, představující průkopnické umělkyně napříč dějinami umění.
P.P.S. Nudíte se ve škole nebo v práci? Pak je čas na výtvarný kvíz! Dokážete uhodnout, co na těchto obrazech chybí?
Louise Catherine Breslau