Antonio da Correggio
Dnes je naše poslední neděle se sbírkou Kunsthistorického muzea, doufáme, že se vám tento výjimečný měsíc líbil! Je čas na absolutní klasiku: Correggio!
Když Íó utekla před Jupiterem (v římské mytologii králem bohů a lidí, pánem nebes a země), přivolal za bílého dne temná mračna, aby mu objekt jeho touhy neutekl a aby ji svedl ve vší tajnosti, protože se obával pomsty své žárlivé manželky Junony. Correggio využívá úzký vertikální formát, vášnivé setkání soustředí na pohled na jemná nahá záda a umisťuje je do prostředí, které je teplé a vlhké. S velkou elegancí zobrazuje erotické spojení boha s Íó, smrtelnou dcerou říčního boha Inacha: Jupiterova tvář se jemně leskne skrze šedou mlhu, když líbá Íó, zatímco jeho ruka jemně svírá její pas; zdá se, že domnělá oběť se vzdala jakýchkoli myšlenek na útěk. Pijící jelen v pravém dolním rohu dodává erotickému motivu stopu křesťanské dekorativnosti: "Jako jelen dychtí po potocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože." (Ž 42,1)
Correggiova schopnost spojit mystické zobrazení přírody s klasickým figurálním ideálem a vyjádřením vznešeného citu učinila z jeho pozdějších děl významné předchůdce barokních uměleckých principů. Současný obraz vznikl (spolu s dalšími) na objednávku mantovského vévody Federica Gonzagy, který je pravděpodobně věnoval císaři Karlu V. jako dar. Měl k tomu pravděpodobně jistý důvod: politický význam zobrazení mytologických nebo historických scén znásilnění. Byly všeobecně přijímány jako metafory absolutní moci, která by však v ideálním případě měla mít blahodárný účinek. To by vysvětlovalo dobrovolný souhlas oběti na tomto obraze.