Bacchův triumf

Je čas na naše Středeční myšlenky o umění, které připravuje náš portugalský přítel Artur :) Zapomeňte na úmysly, pro myslitele utilitarismu všechno závisí na měřitelném účinku toho, co bylo vykonáno – užitečnost vlastního jednání určuje jeho hodnotu. A “užitečné” je pro ty, kteří zastávají tento úhel pohledu, to, co podporuje všeobecný pocit štěstí: pocit štěstí je chápaný jako potěšení a absence bolesti. Takže pokud hedonista jako Dionýsos (řecký bůh vína, extáze a divadla) nebo jeho římský ekvivalent Bacchus, který je na tomto obraze, přišel do Athén s úmyslem zničit město, poté, co shlédl příšerné divadelní představení, ale nakonec jen všechny opil do veselosti, pak by byl jeho čin nejen přijatelný ale také hodnotný. Představme si další situaci: Velázquez dorazil do Madridu s  tortillami pro celý královský dvůr Filipa IV., ale ještě téhož večera namaloval překrásný barokní portrét pro slepou dívenku. Dívka ho ztratila, a tak ho nikdy nikdo neviděl. V tomto způsobu přemýšlení by přinesení tortil bylo cennější než namalování obrazu ...  Jeremy Bentham, o kterém jsme psali minulý týden, řekl, že partička karet může mít stejnou hodnotu jako umělecké dílo. Podle něj je možné obecný pocit štěstí vyjádřit matematicky, když spočítáme množství rozšířeného potěšení a absenci bolesti, které nějaký čin způsobí - v závislosti na intenzitě a délce trvání. Lidské skutky a výtvory pak získávaly empirickou a objektivní hodnotu, jíž bylo možné měřitelně porovnávat. Ale je vůbec možné takto porovnávat věci tak z podstaty odlišné jako karty a hudbu, tortilly a obrazy? Stuart Mill si to nemyslel a na něj se podíváme příští týden :) Artur Deus Dionisio (ano v doslovném překladu z portugalštiny to znamená “Artur Bůh Dionýsos” - můžu svalovat vinu za můj potenciální budoucí alkoholismus na svoje příjmení)