Pokerová hra

Miluji Félixe Vallottona. Měl tu jedinečnou zručnost zobrazovat intimitu a tajemství každodenních míst a událostí. Jako Hopper. "Mám jednu skvělou zprávu, která vás opravdu překvapí: budu se ženit. Beru si dámu, kterou jsem dlouho znal a oceňoval, přítelkyni, vdovu se třemi dětmi. Má dostatek prosředků, aby uživila sebe i své děti a s tím, co si budu moci vydělat, to zvládneme velmi snadno. A co víc, rodina se o děti postará a jsem si jistý, že bude silným zdrojem pomoci v mé kariéře. Jsou to významní obchodníci s uměním". To je poněkud cynický způsob, jakým Vallotton na počátku roku 1899 oznámil svůj sňatek s Gabrielle Rodrigues-Henriquesovou, dcerou Alexandra Bernheima. Výsledek tohoto racionálního spojení na sebe nenechal dlouho čekat a Vallotton brzy našel své dílo vystavené v galerii svých švagrů Josse a Gastona Bernheimových. Až do let 1902-1903 Vallotton vytvářel mnoho obrazů své manželky a svých dětí, stejně jako různých příbuzných jeho maželky. Zde Gabrielle hraje karty se svou matkou a strýcem. Proč je ale v této neobvyklé kompozici předmět odsunut do pozadí, do téměř nepřístupné vzdálenosti? Celé popředí zabírá oválný stůl, sestavený pomocí rabatu a s lampou přehnaných rozměrů. V této době se vztahy mezi Vallottonem a rodinou jeho manželky začaly zhoršovat. Navíc to netrvalo dlouho a malíř zásadně odmítl prodat své obrazy svým švagrům.