Frans Hals
Halsův Portrét muže je pozoruhodný svou kompoziční jednoduchostí a tonální jednotou - oba tyto aspekty svědčí o umělcově stylistickém vývoji ve 30. letech 16. století. Postava jako by vystupovala ze spodního okraje plátna a její silnou fyzickou přítomnost vytváří spirálovitý postoj. Rukavice držené v ruce, na rozdíl od těch nošených, jsou považovány za gesto přátelství, které se v tomto případě nabízí divákovi. Je zřejmé, že Hals maloval velmi rychle, impulzivně a plynule, měnil strukturu vyvýšené malířské plochy, takže zpracování oděvu a látky je ve výrazném kontrastu s poměrně řídce namalovanými rysy obličeje a nepoužívá příliš barevného akcentu. Halsovi se daří, že pomíjivé se zdá být trvalé a pohyblivé nehybné, čímž vytváří ekvivalent filmového zastaveného záběru. Není divu, že Halse v 19. století ve Francii tolik obdivovali umělci jako Edouard Manet a Vincent van Gogh.