Jídelna, Opus 152

Na Signacově obraze Jídelna je scéna osvícená z okna zezadu, což mu dodává dramatický světelný efekt, který vytváří siluety a výrazné kontrasty světla a stínu. Tento typ osvětlení příležitostně používal  Degas, ale nikoliv impresionisté, kteří se takovým extrémním kontrastům vyhýbali. Když malovali západy slunce, jako například Monet na některých obrazech ze své série kupek sena z let 1890-1891, jakékoliv stíny byly projasněné barevným světlem odrážejícím se z ostatních předmětů a oblohy. Na Signacově obraze vytváří světlo dopadající zezadu výrazný dojem formy a struktury v kompozici, strnulou vážnost, která může být ironickou kritikou formální, obřadní povahy středostavovského života. Forma je vytvořena pomocí postupného zvýrazňování barvy od světlých až po plné odstíny. Tak jsou zdůrazněná místa namalovaná téměř bez barvy nebo žlutavě bílou. Ty potom procházejí řadou nepatrných zvýraznění, v nichž se přidávají stále větší množství příslušné barvy, dokud se nedosáhne v nejtmavších místech téměř naprosté sytosti neředěných barev z tuby. Aby se ztmavily stíny bez přidání rušivé černé nebo zemitých odstínů, na paletě se míchá zelená s modrou a je umístěna vedle čistě modré. Efektu reflexních barev mezi příslušnými barvami je dosaženo přidanými tečkami příslušných odstínů. Pečlivá gradace tónů aplikovaná v malých tečkách dodává kompozici, jejíž barevnému schématu dominují doplňkové barvy oranžovo-žluté a modro-fialové, strnulou, sochařskou umělost. Krásné pondělí všem!