William Blake
Kniha Zjevení, závěrečná kniha Nového zákona, obsahuje řadu varování křesťanům, aby si zachovali a střežili svou víru, a poté vypráví řadu alegorických episod, které ukazují důsledky duchovního zběhnutí. Blakeův "Velký rudý drak a žena oděná sluncem" ilustruje pasáže, které popisují "obrovského rudého draka se sedmi hlavami a deseti rohy a sedmi korunami na jeho hlavách", který se snáší na "ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a korunou dvanácti hvězd na její hlavě". Drak představuje dábla. Jeho posláním je pomstít se ženě, která porodila Božího následovníka, který bude šířit křesťanskou víru.
Sluneční světlo zalévá ženskou postavu a zachycuje ji v srpku měsíce, v němž spočívá. Temnota a stín zaplňují oblohu nad ní jako bouřkový mrak, když dračí křídla rozviřují silný vítr a smetají její vlasy vzhůru jako plameny. Dole stoupající povodeň, kterou vyvolal drak, a která má ženu pohltit, zaplavuje postavy nešťastných duší. Zatímco se ďábel vznáší, aby byl svědkem jejího zániku, Bůh jí uděluje křídla, která ji odnesou do bezpečí. Přesto mocné vyobrazení natažených paží draka a jejích, které se k sobě obloukem zrcadlově přibližují, naznačuje, že dobro a zlo jsou spíše podvojné, podobně jako temná a světlá strana Měsíce, než zcela nezávislé síly.
Země se otevře, aby pohltila vodu, a zmařený drak odletí, aby vedl válku proti potomkům ženy, následovníkům Boha. Podle Blakea je to duchovní síla - čistota a dobrota, kterou představuje žena - která vždy převládá, ať jsou okolnosti jakkoli hrozné.