Linie života

Hrdina, obklopený šedými hradbami vody—obličej zahalený větrem hnaným šátkem—drží v náručí dámu v bezvědomí. Je v tom hrůza, údiv, odvaha a naděje, ale to, co dělá z Linie života od Winslowa Homera popravdě mistrovské dílo je hypnotizující smyslnost těch dvou propletených postav, zavěšených nad nemilosrdným mořem. Linie života se stala okamžitě senzací, když byla poprvé vystavena v New Yorku v roce 1884, částečně proto, že obraz ilustroval nedávno zdokonalenou záchrannou sedákovou bóji – druh zipové šňůry vybavené sedákem, vynalezenou o generaci dříve, s níž mohl zachránce převážet přeživší ztroskotání na břeh. Dramatickou záchranu z potápějící se lodi, která je zde zobrazena, umožnila nedávná inovace záchranné technologie - sedáková bójka. Zařízení bylo pevně připevněno k lodi a ke břehu a umožňovalo přenášet uvízlé cestující do bezpečí pomocí kladky, kterou posádky na obou koncích táhly tam a zpět. Homerova kompozice, ořezaná na to nejzákladnější, nás vrhá do středu dění, kde se kolem nás valí obrovské vlny a smáčejí ženu napůl v mdlobách i jejího anonymního zachránce. Nevyhnutelně se musíme ptát: Vydrží lano?