Chlapec v červené vestě

Pablo Picasso nazval Cézanna "matkou, která se nad námi vznáší"; Henri Matisse řekl, že byl "otcem nás všech." Jakkoli jde o portrét mladého zasněného muže, je tento obraz rovněž, a možná je to stejně důležité, uspořádáním barev a tvarů. Můžeme ho vnímat jako jakýsi inflexní bod v moderním umění - bod, který má přímé vazby na tvorbu těchto mladších umělců. Například zelené a slézově fialové odstíny, které Cézanne použil na obličej a rukou chlapce, jsou jako ty “divoké” barvy, které vynesly Matissovi a jeho kolegům označení “fauve” (divoké zvíře) - svévolné tahy štětcem, které mají málo společného s barvou lidského těla. Pozadí — které je těžké dokonce i jen “číst” jako drapérii s květinovým potiskem — je rozbité a zploštělé do kaleidoskopu úhlů a oblouků způsobem, který předznamenává přeskládávané prostory prvních kubistických experimenů Georgese Braqua a Picassa.