Louis Tiffany
Proces tvorby uměleckého díla může být stejně fascinující jako samotné umělecké dílo. Vezměme si například toto barevné okno navržené Louisem Tiffanym (synem Charlese Tiffanyho, zakladatele klenotnictví Tiffany and Company). Místo malování obrazů na sklo byly jednotlivé kusy barevného skla umístěny na okenní výplň jako skládačka a připájeny na místě. Prvním krokem v tomto procesu bylo vytvoření obrazu v plném měřítku z menšího předběžného návrhu. Kresba byla také použita jako šablona pro řezání jednotlivých kusů skla z velkých tabulí. V té době se používalo především pot-metalové (hrncové) sklo. Je rovnoměrně zbarvené a stejnoměrně průsvitné. Pro vytvoření efektu umělci malovali na dokončená okna smalty. Tiffany však byl průkopníkem v používání opalescentního skla, které vyvinul ve své továrně. Jeho sklo se vyznačovalo různou strukturou a odstíny, někdy dokonce i v rámci jediného střepu, což vedlo k ohromujícím výtvorům. Tato novinka povýšila vitráže na vyšší uměleckou formu. Řemeslníci v jeho továrně použivali různé nástroje a metody k manipulaci s roztaveným sklem, aby vytvořili dramatické barvy a efekty, jako je mramorování, víření nebo pruhování. A když uvážíte, že každý jednotlivý kus byl vybrán ze seznamu tisíců tabulových skel, přesně vyřezán a uspořádán, to je jako by Tiffany skutečně maloval sklem.
Podívejte se pozorně na obraz Ibišek a papoušci. Ptáci a rostlina v popředí jsou stejně jako fotografie ostré a svěží, zatímco světle zelené pozadí je zamlžené a nezaostřené. Skvrnitost na pozadí také naznačuje, že listím proniká sluneční světlo. Realistické detaily zářivě modrých křídel a ocasního peří ptáků kontrastují s mramorovaným zbarvením jejich těl. Stínování ve větvích a jednotlivých listech zvýrazňuje obraz a různé odstíny v krémových květech ibišku vytvářejí rozměrnost. Výřez a nesouměrnost vyvolává dojem japonského umění. Tiffany vlastně začal svou kariéru jako malíř, než se rozhodl zaměřit se na umění ve skle.