Spící Diana pozorovaná dvěma fauny

Kontrast mezi zářící Dianou, bohyní lovu, která je zosobněním cudnosti a mezi chlípnými poněkud bojácnými fauny, jež ji pozorují, by jen těžko mohl být znatelnější. Jejich ruce se téměř potkávají ve středu kompozice, ale vzdálenější z faunů na poslední chvíli zvládá svého společníka zadržet. Nadto jsou zachovány křehké protiklady - bohyně, stvoření přírody, čistoty a vznešenosti a ošklivost bájných tvorů - které nám dávají pocit, že sledujeme něco zakázaného. Postava částečně odhalené Diany je pokračováním dlouhé tradice zobrazování ležících žen, mezi které patří například spící Venuše. Böcklin se při malbě tohoto díla nechal inspirovat barvami upřednostňovanými v ranné italské renesanci. Vyučil se krajinomalbě na Kunstakademie Düsseldorf a je považován za předního představitele idealisticko - symbolického umění.