Eugène Delacroix
Eugène Delacroix byl jedním z velikánů francouzského malířství, ale jeho poslední kompletní retrospektivní výstava v Paříži se datuje do roku 1963, tedy do stého výročí jeho smrti.
"Žádné plátno lépe neodhaluje budoucnost velkého malíře." Právě těmito slovy Thiers v roce 1822 popsal první práci Delacroixe předloženou Salonu, tehdy ještě ve svých dvaceti letech. S tímto románovým námětem inspirovaným Dantovým Peklem, pochmurným pojetím a hluboce dramatickou kompozicí, stejně jako odkazy na Michelangela a Rubense, umělec prosadil malbu novým směrem, který byl brzy označen jako romantický.
Doba klasických malířů napodobujících řecké a římské umění skončila: v současném směru už neměli oblibu. Základní myšlenkou Dantovy Bárky je, že velcí géniové z jiných zemí napsali díla prodchnutá způsobem vidění a pocitů zcela odlišným od francouzského. Jejich čtení povzbuzuje mysl prostřednictvím nového tématu a představivosti prostřednictvím nové smělosti. Ve skutečnosti tak nové, že se Delacroixův obraz neobešel bez kritiků: "skutečný packal", jak ho popsal Delécluze, Davidův učedník. Delacroix vycházel z útopistického psaní italského básníka, aby vytvořil obraz určité síly a romantismu.
Přestože je dílo inspirováno mytologickou tradicí, námětem díla je italský básník Dante Alighieri (1265-1321). V Božské komedii (1306-1321), Dante líčí svou poetickou návštěvu pekla pod vedením Virgila. Božská komedie je rozdělena do tří částí: Peklo, Očistec a Ráj. Dantova pouť začíná v pekle ve společnosti římského básníka, procházející skz devět po sobě následujících kruhů na cestě k Beatrice, která ho provede rájem. V této scéně Dante a Vigil, vedení Flegyasem, přecházejí jezero obklopující pekelné město Dis; duše prokletých se svíjejí ve vodě a snaží se uniknout svému osudu zavěšením se na loď.