Na obraze je zachycený triumfující Ježíš Kristus nad hrobem vytesaným do skály. Lhostejnost dvou podřimujících vojáků kontrastuje s překvapením vojáka nalevo. V krajině v pozadí je vidět úsvit, který je symbolicky spojený i se scénou v popředí.
Uspořádáním postav a použitím variací terénu, které utváří jednotlivé roviny obrazu, se tato malba nijak neliší od ostatních deskových maleb ze stejné série. Objemné kameny, namalované širokou škálou hnědých tónů, dodávají malbě určitou hloubku.
Patrné potíže v pojetí postavy Krista, částečně zakryté pláštěm, v podstatě souvisí s pozicí této deskové malby v celkové struktuře oltáře. Přesněji řečeno, protože byl tento obraz umístěný ve třetí, nejvýše položené řadě, hledal jeho autor v prodloužení horní části těla Krista způsob, jak kompenzovat disproporce vzniklé z úhlu pohledu diváka. Na druhou stranu ho tento problém přiměl k tomu nechat postavu stoupat nahoru, což je důvod, proč se autor zabýval složitými teatrálními gesty a namaloval jeden cíp pláště zdvižený nahoru. Dramaticé sklady na látce pláště a do určité míry strnulé výrazy lidí na obraze jsou rysy, které nám pomáhají rozpoznat rozličné panely této společně malované práce.
K přemalování obrazu, které je zřetelně patrné v horní části oltáře, došlo (už po jeho přemístění z původní pozice v 17. století) kvůli pokusu skrýt podporu, která byla původně zakrytá samotnou konstrukcí oltáře.
Dnes je Velikonoční neděle. Přejeme všem křesťanům krásné Velikonoce!
P.S. Pašije byly v umění zachyceny mnohokrát, přečtěte si o tom zde.